Tattoo v Praha
fShare
0
Pin It

Pavlína se rozhodla pořídit si tetování. Jeffree se rozhodl, že u toho nemůže nebýt. V domluvenou středu jsme se tedy sešli v salónu Primal Arts v Nerudově ulici.

Pavlina's tattooPavlina's tattooKdyž jsem dorazil, byla už Pavlína na místě a rozhodovala se mezi dvěma variantami obrázku, který ji bude zdobit. Majitel salónu Scott Ellis seděl vedle ní a upozorňoval na drobné rozdíly mezi oběma návrhy. Potom se Pavlíny zeptal, pro který se tedy rozhodla. Pavlína si nebyla jistá a obrátila se proto na svého přítele Marka. Ten ukázal na obrázek, který se mu zdál být lepší. V ten moment došla Pavlína k přesvědčení, že ten druhý se jí zamlouvá víc, a požádala ostatní o souhlas a o schválení.

Ale všem se líbila spíš varianta, pro kterou byl Mark. Když už se vážně nebylo koho ptát, obrátila se Pavlína i na mě: „Mně se víc líbí tenhle, je takovej ženskej, ale všichni říkají, že ten druhej je lepší. Co myslíš?" Poctivě jsem si oba obrázku prohlédl a označil za lepší (s odůvodněním, že nejsem žena) ten, který všichni.

„Hele, já můžu udělat ještě třetí návrh", vpadl nám do debaty Scott. Pavlína mu tedy sdělila všechna svá přání a Scott se dal do práce.

„Nebude to bolet?" začala se strachovat Pavlína, když Scott kreslil. Někdo odpověděl, že určitě ne, někdo, že trochu ano, někdo Pavlínu připravoval na nejhorší. Největší váhu mělo Markovo utěšování, že to není tak hrozné, a to ze dvou důvodů: Mark je Pavlínin přítel a tetování už má. Povzbuzující byl rovněž fakt, že zákazník právě ležící pod jehlou spal. Po probuzení mi sdělil, že je mu lechtání tetovací jehly příjemné.

Pavlína dospěla k názoru, že je třeba se posilnit a šla společně s Markem koupit nějaké jídlo, než proces tetování dospěje ke své třetí etapě. Jak mi totiž Scott vysvětlil (mimochodem - umí výborně česky), proces tetování se dá rozdělit do pěti kroků.

Tím prvním je volba salónu a umělce, který tetování provede. Salónů je v Praze asi osm, což se Scottovi zdá báječné, protože v jeho domovském Austinu jich je na poloviční počet lidí přibližně třikrát tolik. Co se týče postavení Primal Arts v Praze, je to vzhledem k poloze salónu a národnosti personálu spíš místo s cizineckou klientelou. Výběr tatéra závisí na tom, jak je dotyčný zákazníkovu vkusu blízký nejen jako umělec, ale rovněž lidsky.

Tatér a zákazník spolu totiž stráví několik hodin a jak říká Scott, pokud mezi nimi nevznikne kontakt, nemůže být výsledek stoprocentní. „A jak je to se stylem", zajímal jsem se „poznáš, kdo například tady v Praze co dělal?" „Jak kdy a jak co", pokrčil rameny Scott, ale sdělil mi několik poznatků týkajících se českého tetování jako celku. V âechách se tatéři prý ještě nenaučili perfektně používat barvy, přestože je tu prý spousta velice schopných umělců.

Pavlina's tattooPavlina's tattooDruhým z oněch pěti kroků je výběr návrhu a jeho umístění. Jak jsme viděli, zákazníkovi je předkládáno více variant a dochází k živé diskusi. Zákazník by měl být definitivně rozhodnut, že tetování chce, ví, co chce mít na sobě a kde. Odpověì na otázku, zdali je fakt, že tetování je definitivní záležitost, dostatečným motivem k uvážení všech pro a proti, závisí na osobnosti zákazníka a nedá se zevšeobecnit. (Pečlivé zvažování druhého kroku je důvodem, proč sám ještě tetovaný nejsem. A tato skutečnost je zase důvodem, proč jsem se rozhodl asistovat při krášlení Pavlínina těla. Uvidím a třeba mi to pomůže při rozhodování.)

Pavlína se vrací a potom, co se občerství, přistupuje Scott ke třetímu kroku. Tím je přenesení návrhu z pauzovacího papíru na tělo budoucího nositele. Tady už začíná nekonečný proces sterilizace a pečlivého dodržování čistoty. Sterilizuje se vše od kůže zákazníka až po ten poslední nástroj.

Něco z pomůcek je jen na jednou použití. „Jehly ale ne, ty se čistí a použijí znovu. Kdybych vyhodil jehlu, mohl bych rovnou vyhodit strojek a nakonec celý studio", směje se Scott mému nejapnému dotazu.

âtvrtým krokem je samotné tetování. Začíná se konturami, což je etapa, kterou zákazník nejvíc pociťuje, vybarvují se až hotové obrysy. Stejně jako malířské stětce jsou jehly označeny čísly podle tloušťky. Před rokem 1891, kdy Samuel Reilly patentoval první tetovací strojek, se tetování provádělo ostrým kamenem nebo kostí. Kostěné jehly byly používány například v Barmě nebo v Kambodži. V Tichomoří nastavoval tetovaný kůži pro změnu kostěnému nástroji („něco jako hrábě"), který pokožku zpracovával způsobem připomínajícím obracení půdy při orbě. Tetující urychloval proces tím, že na „hrábě" ťukal malým kladívkem.

Proto potřeboval ještě několik pomocníků, kteří tetovanému napínali kůži (nakonec... podívejte se na film Bounty). V Japonsku se používal podobný nástroj, ale bez kladívka, takže pomocníci nebyli zapotřebí. Tetující mohl napínat kůži tetovaného sám mezi dvěma prsty („jako když se hraje biliár"). Pavlína byla vzstavena obyčejnému elektrickému strojku. Celý proces trval něco přes tři hodiny.

Pavlina's tattooPavlina's tattooPátým krokem tetování je potom ošetření čerstvého obrázku, přiložení obvazu a předání instrukcí týkajících se ošetřování „nezaschlé malby"

Pavlínina otázka, jestli to bude bolet, nebyla zcela zodpovězena. Když si jí nikdo nevšímal, nemusela Pavlína myslet na to, jestli nějakou bolest cítí. Když se jí všichni překotně věnovali a vyptávali se, jaké to je, bolest se rázem dostavovala. Atmosféra vůbec připomínala spíš party, než klidnou práci tatéra. Kolem Scotta a Pavlíny se motali známí a přátelé a cedule, že do této oblasti je během práce vstup zakázán nikomu nevadila.

Nakonec musel Scott několik lidí požádat, aby mu udělali alespoň trochu místa a nepřekáželi. Stejný názor na průběh celé akce měl i Scottův dlouholetý společník a kamarás Patrick, se kterým jsem se pár dní po události setkal v hospodě. „Odskočil jsem si na chvíli a někdo mi zasedl místo, na kterém tetuji", žaloval. „Přijì se někdy podívat, jak vypadá normální den u nás v salónu. Je to mnohem vážnější a klidnější práce." A měl pravdu.

A tak jsem se znovu ve svých úvahách vrátil ke kroku číslo dvě. Vědět proč být tetován... V historii tetování sloužilo jako ochrana při lovu, nejen symbolická, ale rovněž jako maskování, malba na tělo, která se nemusí obnovovat. Plnilo náboženské účely a jak východní tak i západní kultury upozorňovalo zejména na blízkost a na nevyhnutelnost konce života. Fungovalo jako doklad absolvování zasvěcujících rituálů a vstupu do nové životní etapy. Plnilo ochranný účel, vzpomeňme dodnes populární havajská tetování chránící před žraloky. Ale i v Evropě má ochranný význam tetování svou tradici.

Námořníci nosili na jedné noze vytetovaného kohouta a na druhé prase, což je mělo chránit před utonutím. Pro případ bičování si nechávali na záda tetovat tvář Krista, což byl v této situaci velice praktický symbol - uhoìte Krista bičem přes tvář. A dodnes se používá tetování určené pro zastrašení nepřítele; silácké a morbidní obrázky či hesla. Ale ani jeden z těchto důvodů není tím důvodem, proč se nechala tetovat Pavlína. Položil jsem tedy Scottovi dalších pár otázek.

Pavlina's tattooPavlina's tattooProč se lidé v současné době vůbec nechávají tetovat? Výše uvedené důvody už asi nehrají roli.

„To ne, tattoo dřív nebylo umění. Dneska je, to znamená, že lidi mají milión důvodů proč. A tetování ještě pořád není běžná věc, spousta lidí si dodnes myslí, že tetování znamená, že jsi zločinec, nebo tak něcio. Dřív byli tetovaní akorát námořníci a prostitutky, to byla jen jejich věc. Dodnes má většina lidí názor, že tetování je něco špatného. No a někdo jiný chce zase stát dejme tomu mimo společnost."

Aha. Takže ty říkáš, že tetování dospělo od rituálu k umění. Ty ho teì děláš v salónu a za peníze, komukoliv a co si kdo vybere. Není škoda, že to už postrádá ten obřad?

„Ale to je pořád rituál. Tatér s tebou mluví, zjišťuje, co máš za nápad, proč to chceš. Možná nevíš proč a možná to vůbec nemá význam, ale je to stejně rituál, protože to trvá nějakou dobu, odehrává se to na určitém místě. To přece není nic obyčejného, co děláš každý den. Může to být zkušenost, ale určitě je to rituál. Když něco jíš, je to taky rituál..."

Pavlina's tattooPavlina's tattooA když jsi tedy tetoval Pavlínu, věděla, proč chtěla zrovna to, co má? Jak se rozhodla k tomu, co a kam chce?

„No, já nevím, jestli vážně chtěla tetování, ale říkala: Jo, dobře... Ona chtěla nějaký ornament, prostě něco hezkýho, a chtěla, aby to nebyl jen obrázek na kůži, ale aby to byla část jejího těla. Proto jsme zvolili tenhle tvar."

To je asi ono, říkal jsem si. Prostě něco hezkýho, to je základní účel tetování na sklonku tisíciletí. A důvod, který rozhodně obstojí. Být krásnější, ozdobit se. (A co se týče mého výše popsaného rozhodování se, nejsem o moc moudřejší. Asi jo, ale ještě je tu zbytek kroku číslo dvě.)

Talking Meat - a short story by Terry Bisson
Terry Bisson Talking Meat

Imagine if you will… the leader of the Fifth Invader Force speaking to his Commander in Chief…  [ ... ]

Lady C of Le Clan - The Think Interview
Hany Ševčíková Clémence Vasek

Clémence Vasek came a long way to find her destination.

The Search for Extraterrestrial Intelligence: Are ...
Jeffree Benet SETI: The Search for Extraterrestrial Intelligence

The Search for Extraterrestrial Intelligence is a quest to answer one of life's most intriguing que [ ... ]

Top 10 coffee joints in Prague
Shay Waraker Top 10 coffee joints in Prague

The gourmet coffee trend has revived Prague's café culture...

Traces of communism harder to find in Prague
Kateřina Bartoň Anděl metro stop in Prague used to be called Moskevská, after Moscow to symbolize the partnership between Czechoslovakia and the Soviet Union

Prague was quick to get rid of reminders of the Soviet occupation, but some reminders remain

Memoirs of Bad Dates
Joe Bodia Memoirs of Bad Dates

What one goes through to find real love...

Gone in Six Months
Stanley Holditch

Two apologies to go out: The first goes out to my bosses/publishers for not writing what I was asked [ ... ]

Mr and Mrs Booze
David O'Kelly Actor and writer David O'Kelly

We have all experienced something like it or close to it, a love affair.

Read more...

Name Day/Svatek

Yesterday : Zlata Today : Andrea Tomorrow : Jonáš After tomorrow : Václav

Jeden týden s Teatrem Novog.O.Fronta
Ester Štarmanová

Je pátek 16.dubna, něco kolem sedmé hodiny ráno. Sedím u snídaně a najednou zazvoní telefon. [ ... ]

Všechno, co jste kdy chtěli vědět o drogách, ale b...
Pavla Koška drogy

Drogovou scénu každý chápe poněkud jinak.

MONSTER MAGNET - Power Trip
Keith Kirchner MONSTER MAGNET - Power Trip

Vypadalo to tak, že jsem smutněl nad stavem rocku v polovině osmadevadesátého a přemýšlel,  [ ... ]

Spokojený život
Salah M. Spokojený život

Rozhodně jsem zastáncem toho, brát všechno v pohodě. Tím nemyslím jen takov [ ... ]

Mistr Loutkař
Ivan, který se stal nedávno pomocníkem balzamovače Mistr Loutkař - Karel Gott

Jednoho dne mě bezmyšlenkovitě listujícího nějakým magazínem zarazila fo [ ... ]

Něco o snech
T. Navara Něco o snech (Foto: Mallory Morrison)

„Někdy si říkám, že by bylo asi lepší sny vůbec nemít.  [ ... ]

Řecko: Romantické, až to bolí.
Helena Chvojková

Před sebou neutečeš, ale před Čechy ano... Think vypráví o Ř [ ... ]

David Bowie - Think Časopis rozhovor
Petra Mašková David Bowie z Antonin Kratochvil

Nemá smysl znovu vysvětlovat Davidovo místo na popovém Pantheonu nebo znovu zhod [ ... ]

Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.