Welcome to Think Magazine!

Můj otec byl skvělej
Pin It

Mohl sem s ním sedět u stolu a kouřit, když mi bylo deset.

To nedovolil ani mojí matce. Platilo tu pouze jediné pravidlo: žádné mluvení. A moje matka pořád mluvila, vždycky ji kvůli tomu musel praštit. Nevadilo mu to ani v ty dny, kdy sem měl být ve škole, seděl sem u stolu a byl sem zticha, jenom sem si sem tam sáhl pro cigáro. Lidé mluví o tom, že děti mají dělat, co chtějí a já byl šťastný, že sem to mohl dělat.

Ostatní lidi, co bydleli ve stejném baráku, nás neměli rádi. Otec si od nich něco občas vzal.

Ve skutečnosti sem ho při tom nikdy neviděl, ale věci se prostě objevovaly v našem bytě. Třeba balíček z ciziny s fotkama našich sousedů a ještě nějakejch lidí, který sem neznal, jo a taky fotky nějakýho mimina. Asi si to otec vzal ze schránky dole v domě, protože si myslel, že tam byly peníze.

Možná, že tam ňáký byly. Jednou přinesl od dětí od těch sousedů zezdola pár kolečkovejch bruslí. Párkrát mi je půjčili, když sem s nima ještě chodil ven. Přišly a ptaly se po nich. Ale měly smůlu, neměly je nechávat ve skříni na chodbě před jejich bytem a ještě ji ani nezamknout. Jejich škoda.

Ale celá ta rodina si to zasloužila, lidé jako oni nežijí skutečné životy, chovají se stejně jako všichni ostatní. Můj otec se chová jinak než všichni ostatní. Když si od nich něco vzal podruhé, šli na policii. Nic se neprokázalo, tak sem je přestal zdravit, když sem je potkal na schodech a s těma dětma sem se přestal kamarádit. Kdo chodí k policajtům a ještě kvůli sousedům, je prostě hnusák.

Jednoho dne přišel otec domů se psem, teda s malým štěnětem. Říkal, že ho někde dostal. Asi měl hodně přátel, protože mu lidé pořád něco dávali, ale nikdy jsem ho s nikým neviděl, kromě jeho bratra. Nebyli si podobní.

Můj otec nebyl velký, měl světlé vlasy a oči, které člověk málokdy u někoho viděl, byly malé a stále jakoby trochu zavřené. Ale jeho bratr byl vysoký a tlustý s očima jako ping pongové míčky a černými vlasy. Když byl můj otec se svým bratrem, nenechal mě sedět u stolu v kuchyni a výraz jeho tváře se měnil. Snažil se, co mohl, ale bylo mi jasné, že bratra nevidí rád.

Štěně nevypadalo ze začátku moc šťastně, ale dali sme mu s bráchou vodu , poplácali ho a ono na nás začalo skákat. Když to zkoušelo na mého otce, odstrčil ho. Ale myslelo si, že je to hra, bavilo ho to a skákalo čím dál víc, dokud ho otec nekopnul do žeber. Dlouze zakvičelo a se svěšenou hlavou odkulhalo na druhou stranu místnosti. Brácha začal brečet a vyběhl z místnosti za mámou.

Nevěděl sem, co mám dělat, ale pak se stalo něco zajímavého. Můj otec se začal smát. Když sem ho viděl, začal sem se taky smát. Netrvalo to dlouho, brzo přestal, sedl si ke stolu a zapálil si cigáro, ale když se smál, bylo to vzrušující, i když sem uvnitř cítil i trochu něco jiného.

Štěně s námi zůstalo dva týdny, ale ke konci se už moc nechovalo jako štěně. Během několika prvních dnů kňučelo a ti blbí sousedi na nás začli divně koukat. Když sem s ním chodil ven, čekal sem vždycky, až se zastaví, aby se vyčůralo nebo vysralo, a pak sem prudce trhnul za vodítko a táhnul ho dopředu.

A když bylo přede mnou a chtělo něco očuchávat, táhnul sem za vodítko dozadu, až začalo kašlat jako kuřák. Štěně nevědělo, co s tím, tak šlapalo vedle mne, příliš blízko, abych mohl tahat za vodítko, příliš daleko, abych ho mohl kopnout. Tak sem s ním přestal chodit ven.

Jednoho večera sme s otcem kouřili v kuchyni. Otec najednou vstal a kopnul do psa. Štěně nic nedělalo, nehýbalo se ani nekňučelo, jenom stálo na všech čtyřech a trochu se pohupovalo, hlavu mělo svěšenou dolů a nahlas dýchalo.

A najednou leželo tam, kde předtím stálo, oči otevřené a kolem něho bazének chcanek. Otec si všiml mého upřeného pohledu. "Zasranej parchant," řekl, potáhnul si z cigára a hlasitě vyfouknul kouř.

Zvedl sem se ze židle a sklonil se nad psem. Dotknul sem se jeho hlavy. Přes jemnou kůži sem ucítil jeho lebku. Sklouzl sem rukou po jeho krku a zádech a zkoušel sem s ním pohnout.

Bylo těžký, ale těžký takovým způsobem, že bylo jasný, že to je váha celé jeho existence. Několikrát sem ho ještě podrbal a pak se vrátil ke stolu, abych dokouřil svý cigáro.

Tu noc sem nemoh spát.

Často sem měl se spaním problémy, i v tom věku. Ale nevadilo mi to, pokud mi bylo dost teplo. Obvykle sem zíral do tmy a měl příjemnej klidnej pocit. Îádné naděje, žádné sny, jenom já.

Ale tu noc sem nějak nemohl odpočívat. Snažil sem se na něco myslet, ale to štěňátko mi nešlo z hlavy, poskakovalo v mé hlavě tak, jak to dělalo na začátku.

Vstal sem z postele a šinul si to do kuchyně. Na podlaze byla nevýrazná skvrna a v rohu místnosti sem viděl plastikovou tašku nahoře pevně utaženou provazem. Nalil sem si sklenici mlíka z lednice a sed si ke stolu.

Otec tam nechal cigára. Kdyby mě našel, že kouřím sám, zbil by mě, ale slyšel sem ho chrápat ve vedlejším pokoji. Zapálil sem si cigáro, seděl sem za stolem, sklenice mlíka přede mnou, a kouřil. Byl sem unavenej, ale věděl sem, že dlouho nebudu spát.

Name Day/Svatek

Yesterday : Cecílie Today : Klement Tomorrow : Emílie After tomorrow : Kateřina

Co přijde pak? Fotonová torpéda?
Jarka Fricová Co přijde pak? Fotonová torpéda?

Při rychlosti 297 873 kilometrů za vteřinu trvá slunečnímu světlu jen 1.4 vteřiny, než se o [ ... ]

Přečtěte si více
Udělej si sama - tentokrát pedikúru
Eva Kolářová Udělej si sama - tentokrát pedikúru

Tenhle odstavec je věnován pouze a jedině dívkám, takže si pánové laskavě přelistujte na j [ ... ]

Přečtěte si více
Kyber punk Václava Švankmajera aneb spontánní klik...
Petra Matušinová Václav Švankmajer

S Václavem jsme se seznámili náhodně a na velmi příhodném místě, ve střižně. Nenápad [ ... ]

Přečtěte si více
Tak sbohem, Mejlo...
Michael Kyselka Milan Hlavsa

Nás opustil jeden z hlavních představitelů hudby někdejší druh&eac [ ... ]

Přečtěte si více
Gummo
Joe Bodia Gummo

Pravidla komerční filmové tvorby plní stejnou úlohu jako pravidla figurální malby nebo hudebn [ ... ]

Přečtěte si více
Patrik Ouředník: Europeana, Stručné dějiny dvacáté...
Barbora Gregorová

Postihnout v kostce celé dějiny 20. století, století snad nejkrvavějš& [ ... ]

Přečtěte si více
Curling
Kateřina Doubravová Curling kamen

Na poslední olympiádě tento sport všechny dostal a i v České republice už funguje na prvoligo [ ... ]

Přečtěte si více
Viva Mexiko!
Petra Matušinová Acapulco La Quebrada

Kde je můj kůň, co má mě nést blátem měst  a prachem cest, dělal, ž [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

  "Since 1996 Think Magazine has been a catalogue of trendiness masquerading as deep thought, featuring investigative journalism and popular news and as a sociological resource for music, art, fashion, subcultures and the occasional crazy conspiracy theory..." (In Czech & English)

Be interesting. Think.