MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Něco málo o... DJ Bass Think se ptá: Dá se styl Tvého hraní zakrabičkovat? ...

David Bowie z Antonin Kratochvil
fShare
0
Pin It

Nemá smysl znovu vysvětlovat Davidovo místo na popovém Pantheonu nebo znovu zhodnocovat jeho kariéru - všichni, kdo tohle čtete, už máte svoji představu o mezinárodním fenomenu Bowie.

Znáte Davidovu minulost podobným způsobem jako minulost prominentních politiků či sportovců. Chápete, že už téměř po tři dekády dominuje vzdušným vlnám.

Dopustil-li se nějakých chyb, odpustili jste mu a všichni pro něho nebo alespoň pro některou z jeho skladeb máte nějaké to slabé místečko. Máte-li nejasné domněnky o podivnostech jeho psyché, přečtěte si jeho otevřené, přímočaré a nestrojené názory na některé oblasti umění a úskalí pobytu homo sapiens na planetě Zemi.

THINK: Jak se v současné době cítíš?

BOWIE: Dobře. Myslím, že jsem konečně objevil, jak se mi nejlépe funguje. Je to v prostoru mezi skutečným životem a fantazií. V oblasti, která je velmi těžko postižitelná. Zabývám se tím, co znamená sebevědomí a jakému účelu slouží?

Zkoušejte jen tak předstírat, že nemáte integritu, že nemáte patent na pravdu, že nikoho nemanipulujete. Myslím, že to je velmi účinné. Dále mě zajímá umělecká elita, která tvrdí, že umělecké dílo musí být absolutní a ryzí. Vezměte si třeba někoho jako Keith Haring. Je to výborný graffiti umělec používající specifický motiv.

Byl vyzdvižen na piedestal umělce na vysoké úrovni," protože to, co sděloval, bylo jistým způsobem považováno uměleckou elitou za absolutní - ulice se prý díky jeho graffiti staly transcendentními - což je totální ptákovina.

Kolem kroužilo mnoho jiných graffiti umělců, jako Fab 5 Freddy, kteří byli zrovna tak dobří, ale protože neměli onen specifický motiv, dobře definovaný signifikantní charakter, nějakým způsobem se ztratili. Signifikantní motiv podle elity tvoří integritu. Kdybych po celé ty roky dělal jeden druh muziky se signifikantním charakterem, býval bych získal alespoň onu „integritu."

Ale já nikdy nezůstanu u jedné věci déle než deset minut, takže to samozřejmě nedělám „seriózně," což je absolutní blbost. Jsem patrně jeden z nejserióznějších umělců, které znám. Skutečně cítím, že je pro můj život důležité, aby to, co dělám, v sobě integritu mělo, ale mnoho jiných to tak nevnímá. Nevěřím ve svět absolutna a fundamentalismu. Jsem fanouškem hybridizace a věřím, že mutace systémů je cesta, kterou se věci budou ubírat.

THINK: Přinášíš umění do rocku nebo rock do umění?

BOWIE: Mluvili jsme o tom s Brianem (Enem, pozn. red.) a přišli jsme na to, že já jsem velmi dobrý v přebírání prvků z „vysokého" umění a snižování jich na umění „nízké," zatímco Brian funguje přesně naopak. Z vulgárních věci vytváří umění. Tak diametrálně odlišné přístupy fungují v uměleckém vztahu velmi dobře. Brian je minimalista. Je nejšťastnější, když může pracovat ne s více než čtyřmi notami. Mění jejich barvu, pozici, uspořádání, je jako dítě v cukrárně.

THINK: Tvé nové album působí jako koláž ze všech tvých starších stylů.

BOWIE: Jo, to je možné. To není špatná analogie. Je to podobné jako u malíře, který má nějaké signifikantní motivy, během své kariéry je rozvíjí a ony se mu pozdějí vrací a on s nimi stále pracuje a do své tvorby je začleňuje různými způsoby. Skončí s mnohovrstevnými představami, které získal během dlouhé doby. To pravděpodobně dělám i já.

THINK: Mluvíme-li o malování, vím, že je to jedna z věcí, které tě zajímají a předpokládám, že je to více než jen koníček...

BOWIE: Ano, je to více. Je to skoro posedlost jako muzika. Sbírám obrazy a zároveň mnohé maluji... Ale moc je neukazuju. Nějaké jsem předváděl v Británii během posledních dvou let.

THINK: Jak je možné, že jsi nikdy nepoužil vlastní umění na jeden z obalů tvých alb?

BOWIE: Opravdu mě to nikdy nenapadlo. Až během posledních pěti let začínám uvažovat o zboření hranic mezi tou a onou věcí, které dělám a chci se pokusit je začít spojovat. Činím tak právě teď, je to skoro priorita. Proč? Nevím, ale dává mi to smysl.

THINK: Myslíš, že by kritika přijala tvé umění?

BOWIE: Asi ne. Byl bych asi „mimo mísu" nebo „bych neznal své místo v životě," a tak podobně. Ale stejně, hlavní věc je nepřestat pracovat.

THINK: Co je tvým oblíbeným médiem ve výtvarném umění?

BOWIE: Nejdřív jsem jenom maloval, ale v osmdesátých letech jsem začal dělat i nějaké sochy. Více a více se blížím k hybridu mezi koceptualismem a malbou. Nezajímám se už tak moc o techniku. Když jsem v sedmdesátých letech začal malovat, byl jsem pyšný, že jsem něco dokázal zachytit tak, aby se to líbilo. Ale už mě to minulo. Teď mě víc zajímá obsah, který v tom vězí než provedení a líbivost, pokud je provedení schopno obsah předat. Mám problém s pojmem „umění," protože to je elitářské slovo. Souvisí to se školami, technikou a řemeslem - a já si nejsem jistý, jestli tohle všechno už není přežité.

THINK: Co je dalším krokem pro svět po umění?

BOWIE: Doufejme, že když pojem „umění" padne, zredukuje to komerční hodnotu celé záležitosti a stane se více integrovanou...

THINK: A ty bys rád viděl konec elitářských institucí....

BOWIE: Jo. Myslím, že je to absolutně nezbytné, abychom zbořili všechny hranice mezi formami umění. Pracoval jsem s člověkem, který se o to snaží, s Julianen Schnabelem, na filmu Jean-Michel Basquiat. Robert Longo a David Salle nedávno natočili filmy. Přirozeně, že rýpalové zasahují: „Jak se malíři odvažují zkoušet přesvědčovat veřejnost, že mohou dělat filmy?" Julian tím vším procházel. A přitom zvolil jenom nový způsob, jak vyjádřit sebe sama. Nejsem si jistý, jestli tu ještě můžeme mluvit o pojmu „umění." Myslím, že budeme uskutečňovat to, o čem přemýšlel Duchamp.

THINK: Co odlišuje Duchampa a Man Raye od pop-kultury, která následovala po nich?

BOWIE: Man Ray měl silný filosofický obsah ve všem, co tvořil, zatímco pop-art se účelově pokoušel znevažovat ideu intelektu v umění, činil umění lidovým a masovým, ubíral mu na jeho významu pouze pro elitu. Svým způsobem se mi to líbilo. Definitivně zbořili hranice mezi tím, co bylo komerčně reprodukováno rozmnožováním a co bylo vytovřeno jako skutečné krásné umění.

THINK: Pokusil jsi se o to v hudbě?

BOWIE: Myslím, že jo. Doufám, že jsem zpitvořil mnoho elitních forem hudby, dělal jsem, co jsem mohl.

THINK: Je tu nějaký druh hudby, které ses vědomě vyhnul?

BOWIE: Country & Western. Nemám o tom ponětí. Když vezli Buddy Riche na vozíku do nemocnice, doktor se nad ním naklonil a ptal se, jestli je na něco alergický. A on řekl: „Jo, na Country & Western."

THINK: V čem se veřejnost mýlí ohledně Briana Ena?

BOWIE: Myslí, že není zábavný. Ale on má obrovský smysl pro humor, sice trochu divný, ale je to velmi zábavný chlapík, velmi trefný. Jako všichni Britové je skvělý v kritice.

THINK: Maluje?

BOWIE: Ano. Studoval malířství u vynikajícího britského konceptualisty Richarda Hamiltona, který byl jedním z otců pop artu v Británii. Ve skutečnosti je Brian nyní mimořádný profesor konceptualismu na Royal College of Art v Londýně. Většinu času stráví na lekcích. Zrovna podepsal se společností Faber & Faber smlouvu, že napíše tři knihy o kultuře a o tom, jak kultura funguje, proatě celá ta věc „Proč je umění?" Brian vždycky nějak rozděloval věci a analyzoval je.

Tdavid bowiedavid bowieHINK: Řekni mi něco o tvém zájmu o body art?

BOWIE: Surrealisti se objevili, když jsem byl dítětem a navždy zůstali v mé hlavě. André Breton ve dvacátých letech tvrdil, že nejlepším uměním může být střílení do davu lidí.

Nedávno jsem se tím zabýval a přišel jsem na to, že chlapík jménem Thomas DeQuincy, který napsal v roce 1820 knihu „Zpověď požívače opia," napsal velmi podobný kousek pro Blakwoods magazín nazvaný „Vražda považovaná za umění."

Zkoumal jsem, kam se to všechno v průběhu let ztratilo. Semtam se něco hrozivého objevilo, jako Ron Affrey se svými jizvami a Kiki Smith se svými anatomickými kousky. V Anglii jsme pak měli chlapíka Marka Quinna, který se sám skalpoval, aby získal čtyři litry sražené krve.

Nepociťuji žádnou sounáležitost s tím davem dětí ohledně tetování a obětí - tetování pro mne vždy znamenalo bolest popsanou něčím jako „Miluji matku" nebo tak. Nyní je to celé spíše pohanská záležitost, používají se domorodé indiánské nebo keltské vzory.

Mnohé z nich mají spojení s iluzí o příslušnosti k jakémusi kmeni. Může to vypadat i jako nějaká forma návratu ke starým Římanům, jejich pití krve a pojídání býčího masa. Pořád jde o tutéž věc, jakési ústupky bohům, třeba proto aby nám dovolili vkročit do nového tisíciletí. Stále je tu potřeba nějaké základny, nějakého východiska, je zcela možné, že někteří lidé zvolí ideu vraždy, která jim zapadá to potřebné formy.

THINK: Vyznáš se dobře v dřívějších příkladech tělesných modifikací, jako třeba kult Comprachico ve Španělsku?

BOWIE: Ne, vůbec.

THINK: Jsou jako Thugees v Indii...

BOWIE: Thugees, jasně...

THINK: Comprachicos byli notoričtí deformátoři...do tělesných modifikací vlastně spadají všechny ty věci od vyřezávání poštěváčku po obřízku...

BOWIE: Naprosto souhlasím a věřím v určité vlivy. Mnoho umělců ze Zápau, např. Chris Burden v San Francisku, dělalo počátkem sedmdesátých let mimořádné věci. Ukřižovat sebe sama v autě nebo pověsit se nad káď vody pokrytý nabitými elektrodami a snažit se nedotknout pažemi vody. Takové záležitosti.

THINK: Nebo Joseph Mellon, který sám sebe probodal...

BOWIE: Jasně. To se v Británii stalo běžnou praxí někdy koncem šedesátých let. Bylo tu několik lidí, kteří se procházeli Londýnem s obrovskými dírami v hlavách. A žili šťastně dál. Nepamatuju si na žádné smrtelné nehody.

THINK: Bavil ses někdy myšlenkou, že bys to udělal?

BOWIE: Nikdy ani minutu. Nikdy mě to natolik nezaujalo. K odpudivé věci došlo před několika měsící v Holandsku. Známý umělec Rob Schultz sjížděl se svou manželkou autem dolů s kopce, když uslyšel jakýsi tikavý zvuk. Než zjistili, o co jde, vybouchla během sekundy jeho sedačka a Rob Schultz byl najednou bez nohou. A jeden z jeho současníků z toho udělal umělecký kousek. Je to velký ohavný příběh, který v Holandsku během několika posledních měsíců běží zfilmovaný po všech kavárnách jako umělecké představení.

THINK: To zní jako návrat ke gladiátorským sportům.

BOWIE: Přesně. Rituál se mísí s uměním.

THINK: Co transexualita? To je také forma tělesné modifikace...

BOWIE: Zajisté ano. Pravděpodobně na Západě jedna z těch nejranějších.

THINK: Není to konec sexuality? Stát se hermafroditem?

BOWIE: Všichni bozi jsou hermafroditní, nepočítaje naše obvyklá náboženství. Ale stejně, křesťanství bylo a je především politická struktura, ne? Transvestitní knězi jsou velmi obvyklí v Indonésii. Je to část jejich tamějšího rituálu . Ona androgynní postava s kompletním make-upem a ženským rouchem je ve skutečnosti vysokým knězem.

THINK: Byl by Západní svět lepším, kdyby křesťanství bývalo bylo vytlačeno?

BOWIE: Nemyslím, protože i většina jiných náboženství, která se vyvinula během posledního tisíciletí, byla absolutistická a fundamentalistická Je to tak děsivé... Myslím, že cokoli absolutistického a fundamentalistického včeně politiky je tak strnulé a nesmyslné, že to nemůže pro naši společnost fungovat. Pro mě je klíčovým slovem hybridizace.

Myslím, že stále přetrvává mnohé z doktríny prvního hříchu. Myslím, že první hřích napáchal masivní škodu na našich psychikách. Dvě věci, které nám dělají největší starosti a jsou pojímány jako nezdravé. Proto existuje násilí a sex v pop kultuře, ale ne v kostele. O smrti máme tak negativní pocity... Cítíme, že je to hříšné a nezdravé a nepřirozené. Vždy lapáme po dechu, přijde-li téma smrti na přetřes. Takovou smrt obklopující atmosféru na Východě nenaleznete. Tam se pokračuje v cestě... „Hurá, dostal se do vyšší úrovně."

THINK: Jak pohlížíš na budoucnost?

BOWIE: Myslím, že úspěšně proklouzneme do dvacátého prvního století šťastní jako skřivánci. Celý ten strach je jen psychologickou záležitostí. Ten nápad o velké cihlové zdi, přes kterou se nedostaneme...Ta zeď je 31. prosinec 1999. Myslím, že je to pocit paniky a zoufalství, ke kterému dochází na konci každého století. Je to tentokrát přehnanější, protože jde o konec tisíciletí.

THINK: Myslíš, že vstupujeme do věku výzkumu vesmíru?

BOWIE: Předpokládám, že výzkumu přibude, ale nadevše důležitou se stane myšlenka na změnu a rekonstrukci systému. Politické systémy se zhroutí a idea absolutního politického systému se stane archaickou a mimózní... Myslím, že budeme schopni plně pochopit, co to znamená být postmoderní.

THINK: Budeme mít kolonie na Měsíci?

BOWIE: Myslím, že ne.

THINK: Myslíš, že se zaměříme spíše dovnitř než ven?

BOWIE: Ne dovnitř ne. Nemyslím si, že se staneme tak filosoficky rafinovanými. Myslím, že se může znovuobjevit jakási nová zmutovaná verze pohanství. Asi budeme věci chápat jinak. Nemyslím, že budeme schopni rozvíjet intelekt tím samým způsobem, protože běh věcí se tak rychle mění. Není tu skutečný čas k analýzám. Patrně nebudeme schopni hodnotit minulost. I teď je vlastně dost těžké si vybavit, co se událo minulý týden. Přísun informací je tak rychlý a bohatý, že je velmi těžké si uvědomit, co se před nedávnem stalo.

THINK: Jako optimistický fanoušek science fiction se pořád domnívám, že se všechno zlepší a zvětší...

BOWIE: John Cage říká totéž - věci se zlepšují a zlepšují, jenom to prostě nemůžeme vidět.

THINK: Čím jsi nejvíce přispěl do sci-fi kultury?

BOWIE: Hybridizací.

THINK: Je tvorba a realita v rozporu?

BOWIE: Realita je chápana jako existence absolutní věci zvané realita. Ve skutečnosti je realita definována pouze tvou vlastní tvořivostí. Co kolem sebe vytvoříš, tvoří tvoji realitu.

THINK: Co je největším omylem ohledně Davida Bowieho?

BOWIE: Že jsem Elton John. Minulý týden ke mě přišla stará dáma a žádala: „Eltone, můžeš mi dát autogram?" Řekl jsem: „Vlastně, jmenuji se David Bowie."

THINK: Co je v rocku klíčem k důstojnému stárnutí?

BOWIE: Méně make-upu. Myslím, že způsob je individuální záležitostí každého jednotlivého umělce. Já jsem si nikdy nemyslel, že moje muzika je generační. Nemyslím, že jsem promlouval za generaci. Mluvím o zvláštních záležitostech, ale ty věci se mnou narůstaly, měnily se, vyvíjely se. Většina mé práce je o negativitě, odcizení, o věcech, které mají hluboké filosofické podhoubí. Tyhle věci jsou stále tady s námi, všudypřítomné, přetrvávají a já se k nim vracím zpět.

THINK: Kdy je sex appeal výhodou a kdy je závazkem?

BOWIE: Myslím, že by ses měl zeptat Hugha Granta! Proto je tu populární kultura. Je to naše gladiátorská aréna, tam bojujeme, nacházíme a řešíme problémy. Proto máme své Stallony. Nemyslím, že je to obdivuhodné, ale je to nezbytné. Já říkám, více páry do toho, více síly, udělejme je ještě většími, dejme tam více krve, ať jsou všichni ještě více sexy, jinak se z toho dvacátého století nikdy nevymaníme. Je celé pohanské, od prvního do posledního okamžiku.

THINK: Co bys chtěl mít napsáno na náhrobním kameni?

BOWIE: Na to neumím odpovědět. Vůbec nic mě nenapadá. Asi „David Bowie." To by docela stačilo.


- Fotky: Antonin Kratochvil

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Havel Today : Hedvika Tomorrow : Lukáš After tomorrow : Michaela

Tribal Drift Pražský Adventure
Pavla Machálková

Australskou kapelu Tribal Drift snad není třeba představovat. Do Prahy přijeli v rámci [ ... ]

Něco málo o DJ Incognito
Eva Kolářová DJ Incognito

THINK: Stál jsi u zrodu rádiové stanice Stancija 2000, jsi jejím residentním DJem a vedeš lite [ ... ]

Máte čisté šáty?
Vera Chase "Vogue" foto z Jeffree Benet

Odùvní průmysl stojí v současnosti před zásadní otázkou: dá se dnes vůbec [ ... ]

LADIDA - Laser Girl
Keith Kirchner LADIDA - Laser Girl

Ti šťastnější z vás, kteří na svých toulkách tímhle malým světem měli možnost dostat  [ ... ]

Povídání s debutujícím filmovým režisérem; Eliška ...
Eva Kolářová Otakáro Schmidt

Poslední měsíc roku, poslední období tisíciletí pro někoho znamená zlom, pro n& [ ... ]

Rozložený Harry (Deconstructing Harry)
Joe Bodia

Jednou do roka s přesností hodinek Woody Allen napíše, zrežíruje a obvykle i obsadí hlavn [ ... ]

Kosovo: Jak to vidí
Jakub Trnka Kosovo: Jak to vidí

Dne 19.3.1998, po definitivním ztroskotání mírových rozhovorů na zámku v Rambouill [ ... ]

Načeva: Hlava otevřená experimentům
Vlastimil Beránek Monika Načeva

Načeva patřila po celou druhou polovinu devadesátých let mezi nejoriginálněj [ ... ]

Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...