MŮŽETE TĚŽE UŽITOVAT ČTENÍ TOTO >>
Byly jednou jedny peníze... Vytvořením Republiky Česko­slovenské v roce 1918 vznikla potřeba nové měny. Byla tu sice mincovna v Kremnici s více než staletou tradicí, jak to ale zařídit s tím platidlem, co šustí? ...

fShare
0
Pin It

Tak jsem se zase jednou vrátil ze země „machos“ a tekily. Tenhle rok jsme se rozhodli jet až úplně na sever a dotknout se americké hranice. Sever má zcela jiný ráz než jih země. Bude možná víc splňovat představy lidí o Mexiku jako o zemi desperádů.

Stejně jako minulý rok jsme přistáli v Mexico City (Ciudad de Mexico). Tato ohromná aglomerace s téměř třiceti milióny lidí mě vždy naplňuje úžasem. Když se na něj díváte z letadla, město se zdá být nekonečné. Ale překvapivě to tam ani není tak hrozné. Plné parků, skvělých muzeí a pohodových lidí. Ale je to také jediné město na světě, kde skutečně cítím smog. Po několika hodinách hrdlo začne škrábat a oči pálí. Do toho všeho ještě ìábelský dopravní systém, kde vás občas překvapí nezabržděné auto bez řidiče, které se z kopce pomalu sune přes celou křižovatku.

My jsme příliš dlouho neotáleli, hned na letišti půjčili auto a v noci se vydali na cestu. Řízení auta, zvláště v noci, může nabýt až hororových rozměrů. Bezstarostní Mexičané kašlou na silnice a auta. Silnice se často podobají polním cestám s gigantickými dírami a neosvětlená vozidla a dobytek můžou připravit nepříjemné překvapení, když se řítíte rychlostí 160 km/h.

Pozdě v noci jsme dojeli do města Quareterra, kde jsme si našli levný hotýlek. Ráno už jsme byli opět na silnici, směrem na Zacatecas. Po cestě jsme stavěli v jednom městě a snažili se najít inter­netovou kavárnu. Po hromadě rad a instrukcí, které jsme dostali od místních obyvatel, se nakonec ukázalo, že inter­netová kavárna vůbec neexistuje. Ale aspoň jsme potkali mladého Američana, který nás donutil změnit naše plány.

Místo toho, abychom jeli do Zacatecas, jsme změnili směr a vydali se do „města duchů“ Real de Catorze. Nacházelo se vysoko v horách, víceméně uprostřed ničeho.

Venkovských chlapecVenkovských chlapecVedla tam mizerná cesta, kde naše auto dostávalo pořádně zabrat. Večer, když už jsme pomalu ztráceli víru, že tam kdy dojedeme, jsme konečně dorazili k ústí 2 km dlouhého tunelu, doslova vysekaného do skály, kterým jsme vstoupili do temného a strašidelného města. Kdysi dávno tam žilo na 30.000 lidí, kteří těžili v okolních horách měì.

Potom jich většina odešla a tak dnes se třičtvrtě města nachází v ruinách, vytvářejících velice zvláštní, ponurou atmosféru.

Jeden zajímavý fakt o tomto místě je to, že indiánský kmen Huichi, pocházející z oblasti států Sinaloa a Nayarite, sem každý rok přichází nasbírat kaktusy peyote a pořádat svoje náboženské ceremonie.

My jsme se, z pouhopouhé světské zvědavosti, rozhodli zkusit peyote taky. Večer jsme se v místní hospodě seznámili se dvěma místními, kteří nás druhý den vzali asi hodinu cesty daleko do pouští, kde jsme nasbírali asi 30 kaktusků. Po cestě Mexičané vypili téměř litr tekily, ale nestačila na to, aby je zbavila nervozity. V Mexiku není úplně bezpečné převážet něco jako peyote.

Po tom, co jsme minuli policejní auto, jim nervy povolily. Zastavili jsme a začali schovávat kaktusky do nejnedosažitelnějších míst v motoru. Když jsme se konečně dostali zpět do hotelu, všem se nám docela ulevilo. Později jsme našli vhodné místo v poušti a kaktusy konzumovali. Nutno říci, že jsem v životě nejedl nic chuťově odpornějšího…

Po několika dnech křižování horami a pouštěmi jsme se dostali k Měděnému kaňonu (Copper Canyon nebo Barrance del Cobre) v horách Sierra Madre Occidental. Jen tak pro zajímavost, tento kaňon se skládá z 20 menších a kaňonů a celkově je čtyřikrát větší než slavný Grand Canyon. Strávili jsme noc v jednom městečku nad kaňonem a druhý den jsme se vydali dolů. Musel jsem konstatovat, že to je jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem kdy byl.

Opravna obuvi mužOpravna obuvi mužPanenská krajina obývaná Indiány, ohromné vodopády, skalní masívy, hluboké lesy a silničky vedoucí po strmých stěnách. Silnice byla vcelku slušná až do okamžiku, kdy najednou skončila a změnila se v těžký terén. Snažili jsme se pokračovat, ale po pár stech metrech jsme to museli vzdát, protože naše malé auto již nebylo schopné jet dál.

Byl jsem trochu naštvaný na starou dobrou Lonely Planet, kde nebylo ani zmínky o tom, že je třeba mít nejlépe Pragu V3S nebo alespoň jeepa. Museli jsme se tedy obrátit a jet celou cestu zpátky, protože to byla jediná silnice, která tam vedla. Dojeli jsme do dřevorubeckého městečka Creel, které leží na samém dně kaňonu. Je tam hlavní železniční stanice pro celý kaňon, pár obchodů a dřevěných domů. V jednom hotýlku jsme přečkali noc.

Další den jsme vyrazili do řídce obydlených horských oblastí. Přijeli jsme ke 150 m vysokému vodopádu Basa­seachic Fall, který leží v jedné z indiánských rezervacích. Překrásné místo, kde jsme si dopřáli zasloužený odpočinek. V lesích jsme potkávali Indiány, kdysi vládce těchto krajin, nyní Mexickou vládou „opatrované“ problémové skupiny. Vypadali až neuvěřitelně apaticky a rezignovaně. Potkávali jsme také americké turisty, kteří si je za svoje zelené dolary kupovali…

Potom jsme několik dní projížděli velkou Sonorskou pouští, kde teplota šplhala až k padesáti stupňům a kde byl pouze písek, skály o obří kaktusy. Skutečně nehostinný, ale zároveň i fascinující kus země. Dojeli jsme do „slavného“ města Tijuana. Město přímo na hranici s USA, plné Američanů napakovaných dolary a plné Mexičanů, kteří chtějí dolary získat. Město špíny a prachu, neuvěřitelného vedra a vysokých cen. Když už jsme tam jednou byli, tak jsme se rozhodli zastavit se v USA.

Překračování amerických hranic je vždy nepříjemná věc, když se jede z Mexika, tak zvlášť. Američtí imigrační úředníci se jako obvykle chovali jako naprostí idioti. Nechápu, za co jsme museli každý zaplatit 6 USD. Nicméně v San Diegu jsme úplně náhodou potkali pár dobrých lidí, kteří nás po debatě o Milanovi Kunderovi pozvali na party k sobě domů. Čas byl bohužel proti nám a tak jsme se večer museli vrátit zpět do Mexika. Ti dobří lidé jaksi nemohli věřit tomu, že jsme přijeli do San Diega jen na jeden jediný den.

Zpátky v Mexiku jsme se rozhodli, že se podíváme na kousek poloostrova Baja California. Poušť, hory, krásné moře a vysoké ceny, protože Američané si z tohoto místa udělali svůj prázdninový resort. Ve městě San Felipe jsme přespali v pravděpodobně nejhorším „hotelu“ v celém Mexiku (jsem zvyklý na hrůzné věci, ale tohle bylo opravdu moc). Druhý den jsme chtěli odjet, ale naše auto zapadlo v písku u silnice. Jakýsi Mexičan jedoucí kolem nám pomohl vyhrabat se a ještě nás nechal levně přespat ve svém přívěsu. Ale jinak musím říci, že Baja California, ač hezké místo, snad ani nestojí za návštěvu. Turismus nejtvrdšího kalibru udělal svoje…

Vrátili jsme se do kontinentálního Mexika a přes město Mexicalli se začali pomalu ubírat směrem k Mexico City. Ve státě Sonora nás čekala jedna nepříjemná zkušenost. Stalo se již dříve pravidlem, že každý den nás aspoň jednou nebo dvakrát kontrolovala vojenská nebo policejní hlídka PGR kvůli drogám a zbraním. Směrem na sever se jejich intenzita a nevybíravost stupňovala. Občas nám rozebrali kus auta, vyndali sedačky atd

. Zvláště v noci, když člověk vidí na silnici rozdělaný oheň, těžký kulomet a bandu ozbrojených individuí, tak si není jist jestli ho zastavují banditos nebo vojáci. Ale nedocházelo k vážnějším problémům. Až teì, když mě prohledávali baťoh, tak našli cigaretové papírky Rizzla. Nikdy by mě nenapadlo, co se z toho dá udělat.

Booking.com

Bohužel v Mexiku však platí presumpce viny a policie je neuvěřitelně zkorumpovaná. Bylo mi řečeno, že můžu strávit pár dní na policejní stanici…nebo se „to dá udělat i jinak“. Nakonec jsem jim s radostí věnoval moji baterku MagLite a byl jsem rád, že můžeme jet dál. Přišlo mi to dost trapné a nějak mě napadlo, že tohle se může od 1. 1. 1999 snadno stát i u nás.

Jeli jsme tedy dál podél pacifického pobřeží směrem na Guadalajaru. Zaujalo mě zvláště město Guayamas. Levné, čisté, živé, hned u moře. Akorát jsem si neuvědomil, že v Mexiku mají podobný zákon o alkoholu jako v Americe. Je zakázáno pít na ulici a v autě nesmí pít alkohol ani pasažér. Nebyl tedy dobrý nápad jezdit autem a mít z okénka vystrčenou ruku s plechovkou piva. Když nás zastavila policie, tak kolem toho bylo mnoho rámusu. Po tom co jsme se s nimi 10 minut bavili česky, to nakonec vzdali a mávli nad námi rukou. Nebyl žádný „ticket“ ani „officina“.

Pavel JiratPavel JiratV Mazatlánu jsme zase navštívili několik „cantinas“. Cantina je vlastně opravdová mexická nálevna. Zde se pije, nebo spíš chlastá, pivo a tekila a je zde vždy živo. Chodí sem pouze příslušníci mužského pohlaví, přijde-li žena, je okamžitě považována za prostitutku.

Když jsme přišli s našimi děvčaty, ke všemu ještě evropských rysů, téměř vždy to vyvolalo vlnu nadšení. Člověk se nestačil divit - k našemu stolu neustále proudil přísun piva, které nám posílali různí „amigos“ od okolních stolů.

Na sklonku naší cesty jsme se ještě zastavili ve státě Nayarite, ve městečku Santiago Ixuintla. Toto místo bylo zajímavé tím, že zde bylo centrum pro indiány financované ze soukromých zdrojů. Potkali jsme tam indiánskou dívku, která uměla dobře anglicky a poprvé se nám dostalo zasvěceného výkladu o historii, náboženství, kultuře a životě mexických indiánů kmene Huichi.

Potom už jsme jen pokračovali na Mexiko City. Zastavili jsme se v Guadalajara, druhém největším městě Mexika (asi 5 miliónů obyvatel). Říká se, že toto město je nejmexičtější z mexických měst. Mimo jiné, zde vznikla i tekila.

Nakonec však den odletu nadešel a my jsme akorát stihli dojet na letiště, vrátit auto a naposledy se ohlédnout za největší metropolí světa. Mexiko je v každém případě země, kterou je třeba vidět. Jakékoliv vyprávění nikdy nemůže vystihnout barvitost, velikost a rozmanitost této země. Je to země, do které se vždycky budu rád vracet.

Naše mise

1. Chcete-li si myslíte
Uděláte-li si lidé myslí si myslí, budou tě miluju. Pokud jste opravdu si myslí, budou vás nenávidět.
2. Sdělit světu pravdu
Když si jen říct pravdu, začnete vydělávat důvěru, jako novináři, naším posláním je říkat pravdu.
3. Aby se budete smát
Chceme, aby se budete smát, smích, úšklebek, škleb, nebo úsměv, když se snažíme najít vzhůru života ve vší zla kolem nás.

Name Day/Svatek

Yesterday : Cecílie Today : Klement Tomorrow : Emílie After tomorrow : Kateřina

POZOR: Organizované gangy nutí ženy k prostituci v...
Jana Majerová Organizované gangy nutí ženy k prostituci v zahraničí

Stále větší počet českých žen je zločineckými gang [ ... ]

Přečtěte si více
Klid: Aromaterapie
Marie Sommerová Klid: Aromaterapie

Aromaterapie patří mezi nejstarší a rozhodně i nejpříjemnější metody léčby, podpory zdra [ ... ]

Přečtěte si více
Profil osobnosti: Niké Papadopulosová
Jen Maxa Niké Papadopulosová

Nedokážu si představit že bych jen natočila film a pak už do něj [ ... ]

Přečtěte si více
TV Nova - K čemu Parlament?
Petra Matušinová TV Nova - K čemu Parlament?

TV Nova se ve svých pocátcích tvárila jako nevinné díte, které rozdává zábavu. Stalo s [ ... ]

Přečtěte si více
Zacházejte se svými zaměstnanci jako s pokladem
Eva McLeanová

Nyní je ve společnosti povědomí, že každý je ohodnocen stejným dílem ve všech ob [ ... ]

Přečtěte si více
Americká historie X
Michael KyselkaAmerická historie X

Americká historie X Je těžké sledovat titulky k filmu Americká historie X, aniž by si člově [ ... ]

Přečtěte si více
PRIESSNITZ-ZORRO - Zero.rmxs
Barbora Gregorová

Jesenická kapela Priessnitz má za sebou za léta svého hraní už [ ... ]

Přečtěte si více
Liquid Harmony
Eva Kolářová Liquid Harmony

Liquid Harmony patří mezi nejz­námější a nejčastěji skloňovanou kapelu ve vše [ ... ]

Přečtěte si více
Ostatní články

Computer Engineering Program Basic engineering education And computer science of computer systems At Faculty of Information Technology Sriprathum university Emphasis on the design of embedded systems, both hardware and software, instruction set, VLSI technology and networking. To meet the needs of the industry.

System stakes. Stakes or system are mainly interesting if you want to play with stakes that are high-risk. In order to bet on that just 3 out of FOUR stakes must be right.Although, on the flip side, it's necessary for you to take a drop-off of your ( ZCode System - zcodesystemexclusive ) general odd by doing this, on-the-one-hand, your chances to win grow ... But in the event that you bet on two or one underdogs you perform quite profitably and nevertheless can shove your chances again, Click here for more information and see ...